Projekt: Ztracené cesty

Každou kulturní krajinu protínají cesty a cestičky propojující navzájem různé cíle – města, obce, usedlosti, rozmanité přírodní či historické objekty apod. Povětšinou se v čase mění nebo zcela zanikají menší cesty lokálního významu. Například když se vytratí důvod, kvůli němuž je lidé využívali, případně si nová výstavba či změna vlastnictví pozemků vyžaduje jejich odklonění. Ale i řadou generací udržované větší cesty mohly přestat existovat, třeba v důsledku budování nových dopravních komunikací, nebo zánikem obcí v 50. letech 20. století.

Vedoucí projektu:

Petr Tišl

Popis projektu

Jakými cestami a cestičkami jezdili i kráčeli lidé ve vašem kraji v minulosti? Proč některé zanikly a kudy původně vedly? Hledání odpovědí je cílem tohoto projektu. Jeho výsledkem by měly být informace a mapový podklad dokumentující již neexistující trasy cest vedoucích krajinou v okolí vesnice nebo města, kde bydlíte nebo navštěvujete školu.

Toto mapování vás naučí lépe vnímat krajinu, všímat si její detaily, topografii, přemýšlet nad souvislostmi mezi přírodou a lidskou činností. Ale také vám odhalí mnohé ze života generací, které ji obývaly v minulosti. V neposlední řadě přispěje k vaší schopnosti se orientovat v terénu, používat mapu, GPS navigaci a pracovat s interaktivní internetovou aplikací Google Maps, v níž se naučíte značit trasy ztracených cest a tyto propojovat s dalšími informacemi zpracovanými formou textů, fotografií, případně i videí nebo audio nahrávek vzpomínek pamětníků, pokud se vám podaří je získat.

Protože i v minulosti některé cesty byly značeny, zajímavým výsledkem může být také zdokumentování původních kamenných patníků, které se dochovaly, a podařilo se vám nějaký objevit. Lidé však u cest často stavěli také různé památníky připomínající tragické události nebo vyjadřující náboženskou víru. Proto i některé smírčí kameny, kříže, kapličky nebo boží muka, jež nyní stojí zdánlivě nelogicky a bez souvislostí někde v poli, mohou označovat místa, kudy lidé kdysi často procházeli, tedy trasu nějaké mezičasem zaniklé lokální cesty. Jejich zmapování tak můžete spojit s další aktivitou v rámci Patrimonie - s dokumentací menších historických objektů.

Úlohy

Přehled úloh

Založení aktivity
Hledání ztracené cesty
Zaměření pomocí GPS
Fotodokumentace
Vložení výsledků na stránky
 

1) Založení aktivity

Pokud víte o staré, dnes již nepoužívané cestě, kterou byste chtěli zdokumentovat, v bočním menu zvolte záložku "Aktivity projektu", na otevřené stránce vám odkaz „Založit vlastní aktivitu“ nabídne formulář s názvem projektu a kolonkami: „Název aktivity“, „Lokalizace“ a „Popis aktivity“.

Při prvním vstupu stačí vyplnit první dvě kolonky a v popisu uvést stručně cíle vaší práce, případně i způsob, jakým je plánujete dosáhnout. Profil své aktivity zaregistrujete kliknutím na příkaz „odeslat“ na konci stránky. Pak kdykoli po přihlášení máte možnost vložený text upravit, doplnit a výsledky přidávat také formou souborů v textových, obrazových, audio i video formátech.

 

2. Hledání ztracené cesty

Pokud vás pátrání po ztracených cestách zaujalo, ale o žádné konkrétní nevíte, mohly by vám pomoci následující tipy:

a/ Ptejte se nejstarších pamětníků v okolí, jestli si z raného dětství nepamatují cestu, jež dnes již neexistuje, případně se inspirujte písemnými prameny nebo publikacemi o historii vašeho kraje.

b/ Vyberte si vhodnou oblast ve vašem regionu a porovnejte jí na dostupných starých a současných mapách. Na webové stránce archivních map najdete mapy z třetího vojenského mapování z let 1876 až 1880 v měřítku 1 : 25 000 a soubor poválečných vojenských topografických map z let 1951-1971 v několika měřítkách. Z nich vyberte příslušný mapový list v měřítku 1 : 5 000, a jestli není z daného území k dispozici, pak v měřítku 1 : 10 000. Vybrané území na něm lokalizujte a porovnejte s jeho současnou mapou, nejlépe ve stejném měřítku.  Rozdíly v zaznačených cestách vám odhalí ty, které se dnes už neuvádějí.

V případě, že jste si lokalitu zvolili podle informací o nějaké konkrétní zaniklé cestě, zkuste ji na starších mapách najít.

c/ Při terénním průzkumu si všímejte charakteristických stop, zejména když cestu vyhledáváte jen na základě ne zcela přesných vzpomínek pamětníků, archivních zdrojů nebo starých map. Pokud její předpokládaná trasa vedla dnes již zemědělsky obdělávaným polem, zrekultivovaným územím apod., úkol si vyžádá vaše deduktivní schopnosti opírající se o náznaky a nepřímé stopy v terénu:

  • Objekty, které u cest obvykle stávaly – malé kapičky, boží muka nebo kříže, z nichž se však někdy dochovaly jenom kamenné podstavce. Tyto objekty jsou často zaznamenané na turistických mapách, které jsou dnes volně dostupné v aplikaci Mapy.cz. Pokud některý z těchto objektů je v krajině umístěn zdánlivě náhodně, je pravděpodobné, že v minulosti kolem něho vedla cesta. Její dávnou existenci mohou prozradit také staré patníky nebo milníky. Některé se dochovaly, možná nějaký objevíte například při procházce lesem.
  • Stopy po dávných úpravách terénu, například po zpevnění povrchu cesty navážkou z kamení, odvodňovací výkopy, lokální vyrovnání svahu do roviny apod.
  • Charakteristické nerovnosti vznikající používáním cest s nezpevněným povrchem, který byl postupně rozrušován a odnášen vodou i větrem. Taková eroze se časem projeví snížením profilu cesty pod úroveň okolitého terénu. Někdy se vytvoří podélná prohlubeň tak hluboká, že se uchová i po zemědělských úpravách. Ideálním obdobím pro tento průzkum terénu je brzké jaro, kdy již sníh odtál a rostlinný porost ještě nevyrostl.

V lesních porostech takovou stopou po staré cestě může být nerovnost připomínající zarostlé koryto neexistujícího potoka. V linii zaniklé trasy nerostou starší mohutnější stromy. Když po staré nezpevněné cestě jezdily koňské povozy, případně i první těžké zemědělské stroje, někdy do stran vytlačované bahno vytvořilo po okrajích nízké valy. Zejména v kopcovitém terénu, kde se k destrukci připojila tekoucí voda, lidé po čase museli vymletou cestu opustit. Často však v blízkosti vytvořili novou, s původní souběžnou. Na místech, kde se tento proces 2 -3 krát zopakoval, povrch terénu mohou tvořit zvláštní, navzájem rovnoběžné „vlny“. 

  • Nadhled. Často právě letecké snímky odhalí to, co přímo v terénu není vidět. Na webových stránkách Geoportálu si zvolené území prohlédněte v podrobném rozlišení na topografických, ale zejména leteckých mapách. Možná právě na nich objevíte náznak trasy staré cesty. Příslušnou část mapy pak uložte do počítače jako obrázek (print screen).
  • Dedukce. Když všechny pokusy o nalezení přesnější trasy staré cesty selžou, ale víte přesnou lokalizaci dvou cílů, které nějaký její úsek spojoval, zkuste se nad podrobnější topografickou i současnou leteckou mapou zamyslet, kudy mohla vést a kudy jistě ne například kvůli soukromým polnostem, usedlostem, prudšímu svahu apod. Cesty často vedly hranicemi pozemků, proto po restitucích mnohé mohou napovědět i současné katastrální mapy. Samozřejmě je potřebné vzít v úvahu změny, které mezičasem nastaly, ale i to, že lidé se snažili vytvořit vždy to nejkratší schůdné a sjízdné spojení.

 

3) Zaměření pomocí GPS navigace 

Pokud se vám podařilo identifikovat, kudy stará cesta alespoň na některém úseku vedla, vydejte se po její trase s GPS navigací. Speciální přístroj si můžete zapůjčit ve škole, ale můžete využít i příslušnou aplikaci v mobilním telefonu nebo tabletu. Podle délky a charakteru úseku, který hodláte zaměřit, zvolte vhodné body měření. Na delších rovných úsecích to může být například každých 100 metrů, když se cesta klikatí, měření provádějte častěji, přičemž zaměřte vrchol oblouku každé zatáčky.

 

4) Fotodokumentace

Na terénní průzkum si s sebou nezapomeňte vzít fotoaparát pro zdokumentování přímých i nepřímých dokladů cesty, kterou mapujete nebo její stopy jen hledáte. Pořiďte také podrobnou fotodokumentaci případných malých památkových objektů, které lidé u ní kdysi postavili. V případě, že pátráte po úseku, který již nelze v krajině identifikovat, ofoťte alespoň terén, kudy podle dostupných informací cesta pravděpodobně vedla.

 

5) Vložení výsledků na stránku Patrimonie

a) Zaznačení trasy zaniklé cesty v aplikaci Google Maps pomocí volitelného nástroje „nakreslit čáru“. Pro cesty nebo případně jen úseky, které se vám podařilo v krajině identifikovat a zaměřit pomocí GPS, zvolte barvu křivky modrou, cesty v terénu nezdokumentované, nebo jejich části, o jejichž existenci víte jen na základě starých map nebo informací od pamětníků, označte žlutou barvou. Zajímavé úseky, krajinné prvky nebo objekty můžete vyznačit pomocí ikon. Pokud nemáte zkušenosti s označováním objektů a tras v aplikaci Google Maps, základní informace najdete v tomto manuálu


K čáře cesty můžete vložit také krátký popisek. Minimálně by zde měl být odkaz na vaši aktivitu na stránkách Patrimonie, která se k cestě vztahuje.

Při označování bodů v mapě můžete využít ikon níže, případně ikon z jiných projektů, (například z Dokumentace drobných sakrálních objektů), pokud narazíte na objekty, které by do těchto projektů zapadaly.


Při označování bodů v mapě můžete využít těchto ikon:
 Milníky, patníky, mezníky nebo hraniční kameny.
 Strom (pokud je v krajině výrazný, není třeba značit každý, který u cesty je.
 Dům nebo skupina domů.
 Zajímavý úsek cesty nebo hezká scenérie.


b) Vložení získaných údajů – výsledky uspořádejte podle jisté logické posloupnosti do popisu staré cesty, například: v jaké oblasti se nacházela, odkud kam vedla, v kterém období ji lidé používali, kdy a proč zanikla, jaké objekty u ní kdysi stály a které z nich se dochovaly. Jistě zajímavým zpestřením bude stručná zmínka nějakého dávného skutečného, nebo předky smyšleného příběhu, jenž s cestou souvisí a na který se vám podařilo natrefit. Na stránku vlastní aktivity můžete vložit také krátkou audio nahrávku vzpomínek některého z pamětníků nebo video například z terénního průzkumu.

c) Vytvoření fotogalerie vložením získané obrazové dokumentace na stránku vlastní aktivity. Může jít například o digitální kopie detailů starých map, v nichž je cesta zaznačena, dobové fotografie zachycující některou její část, kopie písemných a obrazových záznamů archivních dokumentů, jež ji zmiňují, i dokumentační fotografie, které jste pořídili při terénním průzkumu. I když jste cestu lokalizovali v interaktivní mapě, do fotogalerie pro jednodušší porovnání můžete k starým mapám připojit i vhodný výřez mapy současné, v níž jste její trasu vyznačili.

Pokud se na trase staré cesty dochovaly malé památky, které jste zdokumentovali, například kapličky, kříže, smírčí kameny nebo i staré vesnické domy, přihlaste se také k projektu "Dokumentace menších historických objektů" a vytvořte dokumentační karty těchto památek.