Projekt: 50. léta 20. století v Československu

Projekt má za cíl ze zaznamenaných osobních vzpomínek starší generace a dochovaných písemných dokumentů postupně tvořit velkou virtuální mozaiku zobrazující situaci v 50. letech 20. století v bývalém Československu. Důsledky politických a sociálních změn, které ovlivnily plno životních příběhů, mohou přispět k lepšímu poznání a pochopení tohoto přelomového složitého období našich dějin.

Metody práce

Primární výzkum – rozhovory, analýza rozhovorů

Sekundární výzkum – rozbor archivních materiálů

Vedoucí projektu:

David Hloupý

Popis projektu

Lze i osobní vzpomínky, navíc na období historicky ne tak dávné a současníky hodnocené poněkud kontroverzně, považovat za součást kulturního dědictví? Určitě. Vždyť stejně jako zapsané příběhy z hlubších dějin nám umožňují vytvořit si o dané době reálnější, přesnější představu, tak i zaznamenaná vyprávění současných pamětníků přibližují mladším generacím dějinné události, které nezažily, ale které ovlivnily další vývoj společnosti, tedy i naší současnost.

Vyhledejte, oslovte a o rozhovor požádejte starší osoby - například i z řad vlastních příbuzných, které si pamatují události z let po nástupu komunistů k moci v r. 1948.  Zaznamenejte jejich životní příběhy odhalující podrobnosti složitého období nedávné historie našeho národa a zprostředkujte je dalším. Tyto osobní zážitky pamětníků nám umožňují lépe porozumět tehdejší společnosti a pochopit příčinné souvislosti a důsledky těchto událostí.

Padesátá léta byla pro náš národ těžkým obdobím. V ekonomicky i politicky složitých poválečných podmínkách českoslovenští představitelé pod nátlakem Stalina odmítli Marshallův plán, což přispělo k prohloubení velké hospodářské krize. Trvalo celé desetiletí, než se začátkem šedesátých let podařilo zmírnit chudobu a všechny obyvatele zajistit tak, aby netrpěli hlady. Jak lidé zvládali tyto nejen hospodářsky těžké časy? Jak jim do života zasáhli politické represe? Jak se na vesnici vyrovnávali s důsledky násilné kolektivizace a změn v zemědělství? Jak znárodňování průmyslu ovlivnilo život ve městě? Ptejte se pamětníků těch dob, zaznamenávejte životní příběhy plné historie a osobních vzpomínek.  

Historické pozadí 50. let

Po únorovém převratu v roce 1948 převzala do rukou veškerou politickou moc komunistická strana, která v Československu vládla až do roku 1989. Raná 50. léta, kdy si násilím a vyvoláváním strachu zajišťovala pevné pozice, jsou obdobím teroru. Zinscenované politické procesy s takzvanými třídními nepřáteli, odpůrci režimu, rozvraceči socialistického zřízení či protistátními živly připravily o život desítky „nepohodlných“ občanů, o svobodu pak desetitisíce dalších. Mnohým z nich dlouhodobé vězení nebo těžká práce v extrémních podmínkách pracovních táborů podlomily zdraví. Inspirací pro tyto politické represálie byl až do roku 1956 sovětský stalinismus. Za chloubami režimu se ukrývalo mnoho lidského utrpení.  

Jedním z tzv. „výdobytků“ socializmu byla kolektivizace zemědělství. Násilně vynucovaný převod téměř veškeré soukromé půdy na vznikající státní zemědělská družstva (JZD) připravil o majetek drobné rolníky i velké statkáře. Města zasáhlo znárodnění soukromých průmyslových fabrik a podniků. Velkou ekonomickou ránou pro všechny občany byla měnová reforma v roce 1953, která znehodnotila jejich peněžité úspory.

I když po smrti J. V. Stalina došlo k jistému zlepšení poměrů, až Chruščevova kritika Stalinského režimu a kultu osobnosti, která v roce 1956, po XX. Sjezdu KSSS pronikla na veřejnost, vedla k citelnějšímu postupnému uvolňování nejen v SSSR, ale i v ostatních satelitech východního bloku. V Československu se v tentýž roce (1956) konal II. sjezd Svazu československých spisovatelů, na kterém odzněli na tu dobu překvapivě odvážná slova. Například Jaroslav Seifert ve svém projevu otevřeně bránil politicky perzekuované literáty „Vyzvete umlčené a neprávem vyloučené spisovatele…“, „Uvažujme o spisovatelích uvězněných, mysleme na jejich lidský osud…“ (zdroj). 

V roce 1958 se Československo prezentovalo na jedné z nejprestižnějších světových výstav v moderních dějinách – na EXPO 58 v Bruselu a odneslo si mnoho ocenění. Jenže právě v tom roce došlo k útlumu liberalizačního procesu. Vláda po dohodě s Ústředním výborem KSČ zpustila tajné prověřování „třídní a politické spolehlivosti pracovníků státního a hospodářského aparátu“. Mnozí z téměř 30 tisíc politicky lustrovaných lidí přišli o práci, byli poslání do důchodu, nebo přeřazeni na méně důležitá pracovní místa. Přesto všechno lze období 1956 až 1968, tedy až do okupace Československa Sovětským svazem, považovat za období postupného uvolňování.


Doporučená odborná literatura:

CUHRA, J. České země v Evropských dějinách. Díl IV

JOHNSON, P.: Dějiny 20. Století

BUREŠOVÁ, J.: Osudy československého zemědělství po druhé světové válce (1945-1960). Historický obzor (dále HO) 8, 1997, č. 7-8, s. 177-180

KAPLAN, K. – TOMÁŠEK, D.: O cenzuře v Československu v letech 1945–1956

PERNES, J.: Krize komunistického režimu v Československu v 50. letech 20. století

Časopisy: Soudobé dějiny, Historický obzor, Slovanský přehled, Dějiny a současnostatd.

Ústav pro českou literaturu AV ČR - tato stránka na internetu obsahuje veškeré výtisky novin Rudé právo den po dni od roku 1950 až do roku 1989!

 

Úlohy

A) Životní zkušenosti z 50. let 20. století v Československu očima tehdejších pamětníků

Kontaktujte pamětníky z daného období a nabídněte jim, aby se stali narátory ve vašem projektu. Pokud potencionální narátor souhlasí, nahrajte s ním rozhovor, kde se promítne jeho životní příběh. Proto hledejte pamětníka/narátora ve věkovém rozmezí 75 až 85 let a pokuste se získat informace, které zajímají náš projekt. Tento narátor musí samozřejmě být schopen souvisle mluvit a musí být ochoten se o svůj příběh podělit. Doporučujeme tedy pátrat například v domově důchodců nebo jiném zařízení pro seniory. Nejlépe se vám ale zřejmě bude komunikovat se staršími členy vlastní rodiny nebo se známými. Proto se nejdřív ptejte svých příbuzných, případně se od nich pokuste získat vhodné kontakty.

Při rozhovoru otázky směřujte tak, aby výsledné informace z narátorova života obsahovaly přímé zážitky z 50. let, např. podrobnosti o kolektivizaci zemědělství v oblasti, kde žil. 

Jak na to:

  1. Pamětníkem z daného období se myslí osoba, která má přímé životní zkušenosti z období, na které se  váš výzkum zaměřuje. Pokud tedy zpracováváte např. téma 50. léta v Brně, tak je třeba najít pamětníky, kteří v Brně či jeho blízkém okolí žili v tomto daném období a mají tak vzpomínky a zkušenosti, které ho dokumentují.
  2. Potencionálním narátorům je třeba vysvětlit, proč by se měli účastnit v daném výzkumu. Informovat je o projektu, který je pod záštitou Akademie věd ČR, jeho významu pro vaše vědomosti i pro komplexnější, a tím i objektivnější poznání minulosti. I jejich vzpomínky jsou důležitou součástí kulturního dědictví, které se snažíte uchovat. 
  3. Následující stručný návod vám pomůže si rozhovor připravit a vést: 

a) Pokud jste splnili první dva body, můžete přistoupit k samotnému nahrávání. Nejdříve předložte vašemu narátorovi jednoduchou dohodu, kde podepíše, že jeho rozhovor bude použit pro vědecké účely projektu (lze i po nahrávání, ale doporučujeme spíše před jeho začátkem).

Připravte si odpovídající techniku pro nahrávání vašeho rozhovoru. Kvůli špatné kvalitě zvuku se nedoporučuje telefon, nejlepším řešením je diktafon nebo kamera, ale postačí i tablet apod. Nezapomeňte zkontrolovat baterie a funkčnost přístroje, abyste po půlce rozhovoru, případně i po něm, nezjistili, že se vám nic nenahrálo. Narátor zpravidla mluví napoprvé velmi spontánně, při opakovaném nahrávání to už nemusí být tak autentické, detailní apod.

b) Začněte úvodem, který bude obsahovat datum a místo nahrávání, vaše jméno a jméno vašeho narátora. Poté začněte s otázkami. Ta první by měla směřovat na narátorovo celé jméno a datum narození. Struktura dalších otázek je popsána níže.

c) Několik základních tipů pro nahrávání:

- Snažte se narátorovo vyprávění nepřerušovat. Pokud je chvilku ticho, nic se neděje. Počkejte, až si narátor rozmyslí, co by chtěl dále říci.

- Vyvarujte se dlouhých otázek. Měly by být spíše krátké a přímé. Neopravujte příliš často narátora, když si splete nějaký historický fakt, či má jiný názor! Nechte rozhovor volně plynout, až když se narátor příliš odchýlí od tématu, můžete ho posléze jednoduchými otázkami k němu zpět „popostrčit“. Nedoporučuje se nahrávat s více jak s jedním člověkem, rozhovor je pak často nepřehledný a hůře se analyzuje.

d) Různých pouček a rad je sice mnoho, ale nemějte obavu. Vždyť ani odborníci v této oblasti výzkumu historie nejsou neomylní a chyby se někdy vloudí i do jejich rozhovorů. Nejlepším učitelem je praxe, takže po více rozhovorech budete určitě jistější i klidnější a většině chyb se vyvarujete.

Témata otázek:

Ať už je vaše téma jakékoliv, ještě před rozhovorem si promyslete, jak byste ho chtěli vést a na co se zeptat. I kdyby pak realita této představě zcela neodpovídala a narátor se například bude od tématu odklánět, nebo na nějakou otázku nebude znát odpověď, předem připravené základní otázky vám pomohou se "neztratit" a na nic důležité nezapomenout. Rozhovor by měl rozhodně začít otázkami směřující na narátorovo dětství - na rodinu a podmínky, v nichž vyrůstal. Kam chodil do školy a jak trávil volný čas, atd. Celá první půlka rozhovoru by měla vlastně odkrýt  životní příběh, až ta druhá půlka by měla být věnována tématu výzkumu. Pokud jsou to například 50. léta v Brně, tak nejprve  pomocí otázek zjistěte, jak v daném období narátor žil, až posléze přejděte na specifické dotazy ohledně vašeho výzkumu. V tomto případě např. „Co si pamatujete jako největší zážitek v Brně během 50. let?“ apod.

I když si otázky před rozhovorem připravíte a napíšete, narátor by je neměl předem znát, měl by být obeznámen jenom s tématem. Důležité totiž je, aby jeho výpověď byla spontánní a odpovědi nebyly předem připravené.

B) Výzkum archivních pramenů a jiné dokumentace z daného období

Vyhledejte materiály dokumentující zkoumané období. Může se jednat o texty, audionahrávky nebo fotografie (videonahrávek z tohoto období je sice málo, při výzkumu však můžete získat vhodný tip nebo dokonce nějaké lokální unikátní nahrávky). Velkou studnicí zajímavých a často historicky cenných dokumentů jsou pozůstalosti po předcích - staré uchované fotografie, noviny, dopisy, doklady apod. Můžete také navštívit místní oblastní archív či podobné instituce (kupříkladu Matriční úřad, který však není vždy veřejně přístupný veřejnosti nebo Národní archív v Praze), které by mohly k danému období poskytnout dokumentaci (záznamy schůzí a jiné dokumenty místní buňky KSČ, různé noviny a jiné tiskoviny apod.). Rozborem pramenů se pak myslí jednoduchá analýza tehdejších poměrů podle dokumentů a podle skutečnosti. Lze prostudovat názory na různé společenské a kulturní otázky (i politické) a jejich následné srovnání se skutečností tehdejších poměrů. Získáte tak komplexnější obraz zkoumané doby, který vám pomůže pochopit některé společenské či politické kroky a uchopit tak celkově historický kontext.

Jak na to:

Pátrejte po všem, co by mohlo mít jakoukoliv souvislost s vaším tématem. Často je potřeba projít mnoho dokumentů, než badatel objeví něco pro něj relevantního. Bohužel však nelze poznat hned, co je a co není důležité. Prozkoumejte všechno, co máte k dispozici, vyberte informace, které s tématem souvisejí a pokuste se je využít ve vašem výzkumu. Když si například projdete noviny Rudé právo z roku 1953 a najdete články o kolektivizaci nebo měnové reformě, tyto informace můžete využít jednak přímo pro výzkum nebo alespoň pro pochopení některých historických spojitostí (např. propagandu KSČ).

Analýzy nebo následné porovnání pak provádějte tak, že získaný spis například porovnáte s odbornou literaturou, která se tímto tématem zabývá a následně určíte, v čem se dokumenty liší apod. Veškeré záznamy KSČ, které naleznete, porovnejte v historickém kontextu a posléze můžete dojít k zajímavým závěrům. Pokud jedaným dokumentem např. spis o stavbě mlýna ve vašem okolí, můžete ho porovnat s dobovými záznamy, které o tomto aktu referují, tzn. fotografie, dopisy nebo deníky pamětníků.

Pokud se rozhodnete navštívit oblastní archiv ve vašem okolí, nebo přímo Národní archiv v Praze, je třeba mít na paměti, že každý archív má svoje specifická pravidla. Hledání v archívech je náročná práce, a to i zejména z hlediska času. V každém případě se nebojte oslovit pracovníka příslušného archivu, představte mu svůj projekt a požádejte ho o pomoc.  

 

C) Porovnání nahraných rozhovorů s archivními prameny

Tato práce je velmi důležitá pro celkový význam celého projektu. Pokud máte k dispozici již nahrané rozhovory, naskýtá se možnost analýzy a komparace získaných dat. Můžete porovnat historický kontext doby se vzpomínkami pamětníků a zjistit, v čem se liší vzpomínky a realita, nebo v čem lze naopak některé prameny zpochybnit, pokud je autenticita vzpomínek narátora silná. Dbejte na to, že vzpomínky lidí, kteří dané období zažili a informace v historických dokumentech, jenž se zabývají právě tímto obdobím, se mohou lišit.

Nyní porovnejte výpovědi pamětníků se závěry z rozboru archivních pramenů. Podívejte se také do výsledků aktivit ostatních účastníků Patrimonie, i v nich můžete nalézt vhodné podklady pro porovnávání. Lze použít také analýzy archivních pramenů z jiných zdrojů, například Centrum Orální Historie (http://www.coh.usd.cas.cz).

Jak na to:

Porovnejte výpovědi pamětníků s konkrétními body, které naleznete v archivních pramenech a pokuste se určit, proč se tyto body liší. Například pokud pamětník mluví o kolektivizaci zemědělství, nalezněte v pramenech dobové záznamy o tomto aktu, jak ho hodnotila tehdejší doktrína strany a jak ji hodnotil pamětník. Pokud se vzájemné body liší, určete v čem a učiňte vlastní závěr.

Zpracované analýzy a inspiraci můžete najít na stránkách  http://www.coh.usd.cas.cz, avšak musíte být registrovanými členy akademické obce. Pokud byste chtěli využít těchto služeb, požádejte ředitele své školy nebo koordinátora projektu, aby vám sehnal přístup k těmto datům pro účely vašeho projektu. Případně můžete kontaktovat členy organizace Paměť národa (http://www.pametnaroda.cz/) nebo Post Bellum (http://www.postbellum.cz/cz/pribehy-20-stoleti/pribehy-20-stoleti.aspx).

 

D) Pokuste se zjistit, jaký byl rozdíl mezi životem na vesnici a ve městě

Život na vesnici v 50. letech se radikálně změnil s příchodem kolektivizace zemědělství a de facto zrušením soukromého podnikání. Do roku 1948 byla většina pozemků v rukou soukromníků a vesnice byla nejen určitým zdrojem folkloru, ale i slušné obživy. Po násilném převratu v roce 1948 a znárodněním veškerého zemědělství, ztratila vesnice na celkovém významu a její struktura se velmi změnila. Pokuste se odhalit pomocí dobových pramenů a pamětníků, jak tehdejší lidé vnímali tuto náhlou změnu a jak se jejich životy změnily po roce 1948, zejména pak v 50. letech.

Ve městech byly ve velkém znárodněny veškeré podniky, zrušeny živnosti a soukromé podnikání bylo postaveno mimo zákon. Občané ztratily svoje obchody, živnosti a firmy, které měli desítky let a museli se spokojit s často hůře placenou pozicí ve státním sektoru. Měli se lidé na vesnici hůře než lidé ve městech? Pokud ano, tak proč?

Můžete použít jakékoliv uvedené metody v předchozích úlohách ke zjištění vašich závěrů na toto téma. Jaké bylo žít na vesnici v 50. letech? V jakémkoliv městě či vesnici ve vašem okolí bude mnoho různých pramenů nebo dokonce nějací pamětníci, kteří mohou být nápomocni ve vašem výzkumu. Nezapomeňte využít k porovnávání i podklady v ostatních aktivitách tohoto projektu.

Jak na to:

Pokuste se zaměřit přímo na život na vesnici po násilné kolektivizaci. Získejte informace z dobových záznamů nebo přímo od pamětníků, jaké proběhli změny po znárodnění zemědělství a co to znamenalo pro vlastníky jejich pozemků. Jak se žilo v 50. letech po převratu na vesnici? Co všechno si pamětníci pamatují, jak se lidé cítili, co prožívali apod. Jak se k celé problematice vyjadřoval tehdejší tisk, který kontrolovala Komunistická strana atd., vše zaznamenejte a porovnejte s životem ve městě (ten vyzkoumejte stejnou metodou, jako u vesnice).

 

E) Jaká řemesla převládala v 50. letechve vašem okolí a která již byla na ústupu?

50. léta byla obdobím zániku spousty starých řemesel, která existovala na našem území po celá staletí. Po únorovém převratu v roce 1948 nastalo období hromadného ničení soukromého podnikání, což vyústilo v zánik všech živnostníků, kteří se živili různými řemesly. Soukromé obuvnictví, krejčovství nebo truhlářství (a desítky dalších) bylo zrušeno a převedeno na státní podniky, které byly neefektivní, špatně řízené a do vedoucích pozic byli nasazeni nekvalifikovaní lidé, kteří se však hodili politicky. Po tomto extrémním zákroku KSČ téměř zanikla spousta ručních řemesel, které již nemohli provozovat kvalifikovaní soukromníci.

V okolí vašeho bydliště jistě bude mnoho pozůstalostí, pramenů či pamětníků (či spíše jejich potomků), kteří vám rádi sdělí či poradí, o jaká řemesla byl v 50. letech zájem a která již například neexistovala nebo byla postupně vytlačena. Ptejte se, pátrejte v archívech, muzeích nebo přímo ve městech či vesnicích. Jaká řemesla zcela zanikla, že v těchto dobách již nejsou aktuální? A která naopak existují dodnes a jsou velmi úspěšná?

Jak na to:

Pokuste se zjistit, která řemesla ve vašem okolí přetrvala dlouhé období totality, nebo která opět vznikla po sametové revoluci jako obnova staré ruční práce. Dnes již máme opět plno původních řemesel jako truhlářství a podobně, ale jsou skutečnými původními pokračovateli tradic nebo se jedná jen o novodobé napodobeniny? V čem tkvěla síla soukromých řemesel? Která řemesla stále existují a která ve vašem okolí zcela zanikla?

Pamětníci starých řemesel, nebo jejich násilného přerodu budou bohatou studnicí informací, kterých můžete využít. Zeptejte se, která řemesla tehdy byla v módě, která byla nejvíce užitečná a která už naprosto vymizela a nemůžeme je vidět ani dnes.